NALINKOVANÝ blogspot

O myšlenkách a o knize O ženách a o lásce

25. srpna 2014 v 14:56 | Mňoukla&vymňoukla |  Různé (vy)mňouky
Mít v názvu čtyři "o" je účel, protože po dočtení druhé knihy Edith Holé (blog, facebook) se mi pusa zformovala přesně do tohohle písmena. Jelikož jsem četla povídku, která vznikla ještě před románem O ženách a o lásce, věděla jsem, co mám přibližně čekat, ale přesto mě příběh neuvěřitelně dostal.
 

Noční návštěva

20. srpna 2014 v 11:07 | Mňoukla&vymňoukla |  Různé (vy)mňouky
Hluk a shon dne a večera i foukání větru, ba nejjemnější ho vánku zní jejím uším jako ukolébavka a víčka jí padají přes oči jako opona utržená z provazu, zní-li místem, kde zrovna bydlí, nějaký hluk. Ticho ji budí účinně drnčením a tetelením. Tu se zvedne, uhladí vlasy, vklouzne do šatů a podle vzduchu se vydá na cestu. Omočí prstík ve vodě, která stekla z barev ilustrátorů, a zvedne jej. Čeká, až ucítí studený proud vzduchu z chladnoucího čaje nebo vřelý z teplajícího vína, co jste zapomněli u knihovničky.
Pak usedne do knihovny, loktem otírá hřbety knih od prachu, a proto má v tom míste šaty tak proušoupané. Když zvedá hlavu, aby dohlédla až na knihy v horních policích, spadnou jí vlasy z dlouhého krčku (má ho vytahaný od čtení), a tak je pod bradou a za ouškem vidět modrofialový flíček, který se možná trošku černá.
Kdo z knižních hrdinů bere tu křehkou patronku vět do náruče, a když mu dojdou slova, jež mu mu napovídá autor zpoza záložky, líbá ji tak láskyplně? Ať už myslíte na Valmonta, Cyrana z Bergeracu nebo lékaře Tomáše, plavete v tom jako muška v inkoustu. Skvrnky na její kůži jsou šmouhy tiskařeské černi, kterou schovává v parfémovém flakónku. Kdyby ji skutečně někdo z nápadníků chytil do náruče, cítil by vůni nových knih.
Z knihovny už vyndavá poslední knížku, prohlédne ji, vyzunkne obsah jakoby pila horkou čokoládu a ne četla. Potom si na chvilku sedne k vám na rameno, které oddechování ze spánku mění v houpačku, a do ucha vám našeptá, po čem ke čtení byste měli zatoužit. Ráno se probouzíte s hlavou zamotanou její knižní voňavkou a metelíte do knihovny nebo knihkupectví pro tu našeptanou knihu, aniž byste věděli, že za to může sklenička nebo hrnek, co jste zapomněli vypít.

Dospělost začíná, když...

3. ledna 2014 v 14:15 | Mňoukla&vymňoukla |  Různé (vy)mňouky
Pro začátek bych ráda vydala následující deklaraci:
Já, Mňoukla, oficiálně prohlašuji, že sama o sobě ani sama bez sebe bych nevymyslela tak stupidní téma jako je "Dospělost začíná, když...", ale bylo zadáním na ČJ olympiádu a myslím, že zpracování není úplně nezdařilé.
Podpis, vlastní rukou, blablabla, obyklé třesky plesky.
 


Mademoiselle...

8. prosince 2013 v 13:56 | Mňoukla&vymňoukla |  Různé (vy)mňouky
Důvodem dlouhé nepřítomnosti autorky na tomto blogu byla cesta časem do 18. století v Paříži, kdy byla i načerpána inspirace pro tento dopis (jestli cesta pomohla, zhodnoťte prosím sami).

Objal mě Romeo

3. září 2013 v 22:08 | Mňoukla |  Povíd(ač)ky
Blog.cz vyhlásil soutěž na téma Setkání s oblíbenou literární postavou. Nebyla by to Mňoukla, aby se nezapojila, ale než napíše pořádnou povídku, musí se rozjet... Takže setkání s Romeem je pro zábavu (snad i vaši) a neoficiální :)

Abstraktní povídka

30. července 2013 v 13:54 | Mňoukla |  Povíd(ač)ky
Milouškové!
Abych pravdu řekla, tak na tuhle povídku jsem byla nekonečně pyšná. Chtěla jsem stvořit abstraktní povídku, jako abstraktní obraz, pod kterým si každý představí svoje, tak přesně tak jsem chtěla poskládat slova. Našli se nadšenci pro takovou povídku, ale byly i negativní ohlasy, proto mi nezbývá s potěšením svou abstrakci nabídnout Vám. Po přečtení mi prosím určitě zanechte komentář o tom, jak na Vás povídka působí, jak se při ní cítíte...

Rána (Mornings)

23. července 2013 v 21:53 | Mňoukla |  Zatlapkaná poezie
Helou!
Moji milí, pokud mě ještě vůbec po sto letech čtěte, vyslyšte malou prosbu. Zkuste se při čtení řídit následujícím návodem.
1. Pusťte si píseň.
2. Pokud dokážete poslouchat i číst zároveň, přeskočte na krok 4.
3. Nechte píseň dohrát.
4. Přikročte k četbě mého dílka.
Děkuji!

Flám

24. června 2013 v 16:32 | Mňoukla&vymňoukla
Jedna noc v náruči té půvabné dámy,
a osamělí už nikdy nebudou sami.
Po jednom pohledu do hlubokých očí
zkamenělá srdce div se nerozskočí.
Opilá rána po protančených nocích
a nádech čistoty v zaprášených krocích.
Bublinky štěstí ve víně,
noc, světla a hvězdy na klíně,
štěstí, co padá do dlaní
a tiše se kradoucí svítání.
To úder srdce Itálie,
krásné a věčné, ať slavně žije.
Její polibek je sladce horké snění,
po kterém nepřichází probuzení.

Cyrano

13. května 2013 v 20:51 | Mňoukla&vymňoukla |  Zatlapkaná poezie
Z božského představení...

Blok, či blog, to je oč tu běží

8. května 2013 v 21:42 | Mňoukla&vymňoukla |  Různé (vy)mňouky
Lord Hamlet nás krásně uvedl do mé fejetonistické úvahy (aneb FÚ - teoreticky je v ní špetka humoru). FÚ je soutěžním zpracováním tématu: Má mít dnešní spisovatel blok nebo blog?, které vyhlásily dámy spisovatelky - blogerky, Temářka a Edith Holá.

Jednou jsem si v roztomilé secesní kavárničce všimla spisovatele (byl to spisovatel, to člověk pozná), měl před sebou hrneček od kávy, sklenku vína a kouřil cigaretu s náustkem. Před sebou otevřený počítač. Vypadalo by nepochybně líp, kdyby psal na papír. Ale při dilematu, jestli mít blok, či blog, nehraje vizáž asi nejpodstatnější roli (i když je potřeba připustit, že s blokem by byl ten spisovatel v kavárně úžasný).
Blog je v mnoha ohledech praktický. Přitáhne čtenáře, může dopomoci k popularitě a poskytuje ohlasy. Spisovatelé- blogeři mají nevýslovnou výhodu oproti spisovatelům- "blokerům" v tom, že mají přímý kontakt se čtenáři, což je (alespoň podle mého laického názoru) důležité a dílu to dělá dobrou reklamu.
Blok, obyčejný papírový sešit, vám neposkytne komentář čtenáře. Chcete-li dát svou práci někomu přečíst, jsou potíže s čitelností písma, zatímco s Timesem snad ještě nikdy nikdo problém neměl. Přesto má výhody, které blog nikdy mít nebude.
Můžete do něj napsat absolutně COKOLIV. Nejniternější myšlenku, kterou byste nikdy nepředhodili veřejnosti, ale přesto se někdy v budoucnu může hodit do nějakého dílka, správně zamaskovaná už nebude tak osobní. Když vám nejde psát, můžete blok popsat hloupostmi, které nikdo nechápe. A když se strašlivě rozčílíte, věřte, že vám přinese mnohem větší uspokojení, když rozškubete papír, než když rozmlátíte Backspace napadrť.
Nachomýtnete-li se k nějaké kuriózní situaci, která by stoprocentně stála za zpracování, napíšete si ji do bloku, který prakticky vytáhnete z kapsy saka (musíte ovšem volit inteligentní velikost, blok velikosti A4 by nejspíš nepůsobil v té kapse zrovna elegantně) a váš malý, papírový kamarád vám ji připomene večer, kdy budete mít starosti s tím, kde dneska seženete večeři a na nic jiného už nemyslíte.
Pochybuji, že poletíte domů, abyste postřeh nacvakali do blogového editoru. Navíc, pochybuji, že by čtenáři byli moudří ze článku typu: "muž a žena; hospoda brzy ráno; ona křičí, protože musí platit; říká, že málo snědla; on nemá drobné". Bylo by to nepochybně zajímavé, jen byste ne některé méně kreativní čtenáře působili mírně šíleně.
Nejlepším řešením je mít obojí. Přiloží-li vám však nějaký šílený mafián k hlavě revolver a bude požadovat okamžitou odpověď na otázku: "Blog nebo blok?", radila bych sázet na papír.

Tak nám Oč doběhlo,
Mňouký.

Kam dál

<a href="http://www.bloglovin.com/blog/4435675/?claim=nbzjvcbvqx3">Follow my blog with Bloglovin</a>