NALINKOVANÝ blogspot

Krutá krása

27. února 2011 v 11:38 | Mňoukla&vymňoukla |  Různé (vy)mňouky
Elejlan klečela na ledové zemi se slzami v očích, které upírala ke svému muži:"Ledjene, prosím! Nedělej to, ty dokážeš úplně všechno zabít, copak nemáš v sobě kouska srdce, eh, co se vlastně ptám, ty nemáš srdce." Ledjen přestal přecházet po parketách z ledu a obdivovat rampouchy, zastavil se před Elejlan, která se otřásala zimou a pláčem:"Malá, hloupá Elejlan," ledově se zasmál, "ještě to nechápeš, bude to krásné všude samý led, ledové potoky, ledoví ptáci, ledové laně, lidi! A přestaň mi tu fňukat o citech a nebreč, tvě slzy zvoní o ledovou zem jako zvony na kostele, ikdyž plač, zvoň umíráček pro všechno živé!" Elejlen se otřásla odporem nad představou, že by mělo všechno zmrznout, aby to její krutý manžel Ledjen mohl obdivovat. Snášela všechny jeho krutosti, už to, že ji unesl od rodičů a vzal si ji, byla podlost, ale Elejlan mu to odpustila. Teď se chystal zničit všechno živé... :"Ledjene, zastav to, prosím!" Elejlan se otřásala ledovým pláčem. "Ne, už to začalo, Elejlan, představ si tu krásu, tichou, ledovou krásu a pak už jen nás dva!"
Ledjen stál na nejvyšším bodě celé země, hoře Ledjanktach, pocítil šťastné bodnutí, jeho zlomyslnost dostala, co chtěla, celá léta mu lidé obětovali, aby vždy vrátil sníh, aby nenechával dlouhou vládu slunci, protože slunce je bolelo. On jim teď jejich přání splní, konečně bude sám, sám s Elejlan, kterou už se nikdo nepokusí vysvobodit, protože led se jak známo nehýbe. Ledjen si ještě chvíli vychutnával pocit před apokalypsou a pak pohlédl do kraje, potoky už začínaly mrznout, krystalky ledu se všude chytaly jako krajkoví od zručné švadleny. Led paličkoval do oken krajky, vyšíval jinovatkou jehličí stromů a trávu, ale tohle nebylo všechno, Ledjen se pustil do živého, lidé s hrůzou prchali z chlévů a kurníků, když jim skot a slepice mrzly před očima, Ledjen je nenechal doběhnout, někteří zmrzly samy, někteří v náručí blízkých.
Zatím krásná Elejlan čekala na svého muže v ledovém paláci a neustále kropila podlahu slzami, už neuvidí metku, otce ani bratra, který se měl narodit měsíc potom, co ji Ledjen unesl, ale věděla, že nemusí plakat dlouho, čekala na to, co Ledjen nevěděl, chtěla mu ti říct, ale nemohla, nemilovala ho, jen jí bylo líto tak kruté bytosti, ale prostě mu to nemohla povědět, nebyla by sama s ním, ač byla její "láska" sebevětší. Už přestala plakat, zvedla hlavu k modré obloze a naposledy poděkovala bohům.....
Když Ledjen dokonal své dílo zkázy, vrátil se do paláce, šel za Elejlan, kterou chtěl provést po nové, ledové zemi. "Přece neutekla," brumlal si, měl pravdu, neměla by kam, ale kde tedy může být. Pak mu svitlo, rozběhl se do místnosti, kde Elejlan zanechal, na zemi ležel obrovský kus ledu, pod kterým šla mírně rozpoznat krásná, dívčí tvář, na zemi ležela pohřbená v ledu malá Elejlan.....

Můj jakby ti, kdo nechtějí číst dlouhatánský článek pojednával o krutosti boha Ledjena a malé Elejlan, na kterou ve své krutosti zapomněl, zapomněl že je živá a dýchá, zbytek si můžete domyslet, ještě to obohatím o pár fotek...




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 28. února 2011 v 7:00 | Reagovat

Jak kruté...

2 Benda z Monia Benda z Monia | E-mail | Web | 3. března 2011 v 6:37 | Reagovat

Píšeš zajímavým stylem, ale vůbec se mi to nelíbí. Píšeš samé kruté, smutné, bolestivé a nepříjemné věci. Udělej s tím něco, protože texty o smutku, zlosti a bolesti číst rozhodn nebudu.

3 Katitko Katitko | 7. prosince 2011 v 18:08 | Reagovat

Jééé...:-) Krása..:-) Krásná zima..:-):-P:-D:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
<a href="http://www.bloglovin.com/blog/4435675/?claim=nbzjvcbvqx3">Follow my blog with Bloglovin</a>