na Blog.cz

Captano stál na jevišti a volal k sobě iluze, bylo to jako vždycky, čelo se mu lesklo potem, oči horečnatě plály a ústa šeptala formule, přece něco bylo jinak. Obecenstvo v jiných sálech omdlévalo hrůzou nebo tleskalo nadšením nad kouzly, ale tady nic jen chladné tváře chtivé znát podstatu triku, hledí na ubohého Captana. "Bože, božíčku", šeptá si pro sebe Captano, "proč nevidí, že je právě objímají hadi a lezou po nich obrovští pavouci?" Captanova kouzla nefungovala, nesnesl ten krutý pohled chladného obecenstva, utekl z jeviště.

******************************************************************************************************************************************************************

Zbývalo poslední, v novinách o Captanovi psali jako o zloději, který okradl na svých Turné celý svět. Captano se schovával po půdách rozvalených domů, sklepeních a starých, zkrachovalých továrnách. Musel utéct, z toho proklatého světa, ale jak? Musel přivolat iluzi sám sobě. Většina iluzionistů předvádí kouzla svému obecenstvu, ale to Captano neměl, musel sám pro sebe. Zavřel, oči, pak je s horečnatým leskem otevře, spocené čelo se leskne, ruce se třesou....

Ale nic není nemožné, tělo nebohého iluzionisty se zvedlo k nebi.

V novinách psali o tajemném létajícím objektu, ale na UFO je to prý moc hubené, nikdo nevěděl, co to je. My víme, je to nešťastný iluzionista, se svou poslední iluzí, kterou neztratil.