NALINKOVANÝ blogspot

Nechutnej slaďák beze jména

11. července 2011 v 11:25 | Mňoukla&vymňoukla |  Povíd(ač)ky
Je to nechutně, fuj, fuj sladký, ale já si musela něco takovýho napsat pro svou rozrejpanou dušičku. A nejen pro svou, dvěma rozrejpanejm dušičkám bych to chtěla věnovat. Kate, Clare, snad vám to pomůže, nebo se vám to aspoň bude líbit.

Z oka se mi skoulela první slza. Byla první, ale bolest a smutek se v ní zračily více než ve všech ostatních, které padaly na stůl hned za ní. Když utvořily na stole slanou kaluž, zuřivě jsem ji smetla ze stolu jako bych chtěla zakrýt svou slabost. Pak jsem sebrala z předsíně kabelku a šla jsem naproti do hospody na horkou medovinu.

Venku lilo a lilo. Měla jsem na sobě jen šortky a triko s krátkým rukávem, z baráku jsem vylezla v žabkách, proto mi byla děsná kosa a ještě víc jsem se těšila na tu medovinu. Nekonečně mě naštvala cedulka na dveřích hospody: Z DŮVODŮ PRACOVNÍHO VOLNA ZAVŘENO! Byla jsem naštvaná, ale nechtělo se mi jít domů. V dešti nebylo poznat, že pořád brečím. Šla jsem do parku, procházet se v dešti.

Když jsem se o dvě hodiny později vrátila domů, konečně mi přestaly téct slzy. Ale byla jsem promoklá na kost, určitě nastydnu. Když přemýšlím, jako teď, mám skloněnou hlavu, proto není divu, že jsem ve druhém patře do někoho vrazila. Oprava, nevrazila jsem do někoho, vrazila jsem do Něj, do Toho, pro kterého je všechno tohle pitomé trápení.

Zvedla jsem hlavu a zabrumlala omluvu. Usmál se: "Proč máš tak mokrý obličej?" Sakra, poznal, že brečím? Kývla jsem hlavou k oknu: "Venku prší."Jen se s pochopením usmál. Poznal to. "Pojď dovnitř," vyhrkl a chytil mě za ruku ani jsem nevěděla jak, ale octla jsem se u Něj v bytě. Podržel mi dveře do obýváku. "Sedni si," mávnul rukou ke stolu. Usadila jsem se na jednu z židlí. "Dáš si kafe," oznámil mi to spíš, než se zeptal. "Bylo by s trochou rumu?" pípla jsem. Rozesmál se a pohrozil mi prstem: "Tak mladá a už pije!" Naoko jsem se zamračila, když odcházel do kuchyně. "Je mi sedmnáct!" houkla jsem. Z kuchyně se zase ozval smích: "A to velké holky pláčou?" zeptal se a já se zachvěla. Mám mu to říct? "Malé pláčou, když si zraní koleno, já pláču, když si zraním srdce."

Přinesl na stůl kafe. "Ale, ale…." pohladil mě po tváři a zase se usmál. Polkla jsem, jeho úsměv mě odzbrojoval. "Jestli chceš něco slyšet, tak se musíš zeptat konkrétně," ušklíbla jsem se, byla jsem náhodou statečná, ale nemohla jsem si pomoct, připadala jsem si jak malá holka. "Kdopak tě trápí?" jeho oči zářili porozuměním. "Kluk," hlesla jsem. Pak jsem rychle dodala: "Ty to chápeš?" Z jeho očí se dala vyčíst jasná odpověď, ale i tak se ozval jeho hlas: "Ano." Rozzářila jsem se: "Holka?" Přikývl.

Chvíli bylo ticho, pak zase začal on. "Ale ta se teď trápí pro nějakého krasavce." Vzdychl, že to bolelo i mě, ale i tak jsem byla šťastná. Zase mi začaly téct slzy. "To pro tebe, hlupáčku," šeptla jsem něžně. A pak už jsem jen brečela a dívala se do jeho šťastných očí. "Tak tohle je láska," stihla jsem si pomyslet než mě políbil.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | Web | 11. července 2011 v 11:46 | Reagovat

Páni. To jsem nečekala. Smekám klobouk, je to vážně dobré. Krátké, ale líbí se mi to. :) Díky za věnování. :) Hmm trochu mi to připomíná mě...hmm dala bych si medovinu...

2 CC CC | Web | 11. července 2011 v 12:06 | Reagovat

Dojalo mě to a vehnalo slzy do očí. Je překrásná. Díky

3 who7 who7 | Web | 11. července 2011 v 17:17 | Reagovat

Nádhernej slaďák, jen už musím sakra lovit ve své paměti, kdy jsem i já tohle zažívala :-)

4 Vendy Vendy | Web | 11. července 2011 v 18:05 | Reagovat

Dobrý. Pěkná kombinace romantické sladkosti a mírné ironie... Tenhle sladkobolný příběh šmrncnutý nesentimentalitou se ti povedl! ;-)  :-)

5 Luc Luc | Web | 11. července 2011 v 18:54 | Reagovat

mám rada takéto krátke romantické poviedky, ktoré človeku pozdvihnú náladu ^^
lež, horšie sa píšu.. všetky šťastné veci sa píšu ťažšie, ach jo..

6 Terry Terry | Web | 11. července 2011 v 19:36 | Reagovat

povedlo se ti to :) kkrásně napsaný

7 pavel pavel | Web | 11. července 2011 v 20:27 | Reagovat

Pro mně nebyla? :-D
Mám být upřímný? Začátek se mi líbil, mělo to odraz. Ale ten konec? Nehanbíš se za takovej slaďák? :-D

8 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. července 2011 v 22:40 | Reagovat

[7]:To je právě ta finta. Nečekaný skoro šokující konec. Jakej slaďák, i tak to může skončit, ne? Pusa je krásné zakončení.Tedy pokud to nepokračovalo. Mechtle a potom techtle? Ale na to tedy měla čas... ;-)  [:tired:]

9 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. července 2011 v 22:41 | Reagovat

T5ak jsem to napsala obráceně- nejdřív techtle, potom mechtle. No, někdy to bývá i naopak v dnešní době... O_O

10 Hope Hope | Web | 11. června 2012 v 22:03 | Reagovat

tak tohle bylo něco pro Hope =o) sice bych to asi trochu rozepsala, dobře, trochu víc a v konečném výsledku by to mělo minimálně šest stran, ale naštěstí jsi to napsala ty a mně se to hrozně líbilo =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
<a href="http://www.bloglovin.com/blog/4435675/?claim=nbzjvcbvqx3">Follow my blog with Bloglovin</a>