NALINKOVANÝ blogspot

Srpen 2011

Přístup omezen

20. srpna 2011 v 10:17 | Mňoukla&vymňoukla |  Vyletí sůva!
Moji milí, zlatí, chlupatí i nahatí! Upřímně, ale opravdu velice upřímně vám chci poděkovat, ikdyž jsem nemohla být tady na blogu a psát, mohla jsem si číst komentáře, vaše podpora mě ohromně dojala. Děkuji vám, opravdu. Také speciální dík mám pro Taychi, která článek napsala způsobem, který mne rovněž málem rozbrečel. Přístup sem k vám, mí drazí, mám omezený, ale umožněný....
Takže se vám pochlubím.... MÁM SIAMSKÉ KOŤÁTKO! Krásnou, malou, milou kočičku, kterou jsem pojmenovala Mia. Ráda se chová a hraje si. Má takové mávátko s pestrobarevnými pírky. Už z nich strašně moc peříček vyškubala, tak jsem jednou vyfotila. Ostře růžové pírko na černohnědé stoličce od piana.

Slibuju, slibuju, příště fotku zmenším :).
A toť Mia. Legrační je vlatině s pojení slov moje Mia. Mia mea.

Tak Mňau! A užívejte prázdnin. (Ať už je září!)

Smutná zpráva

4. srpna 2011 v 23:59 | Taychi
Dobrý večer milí blogeři,
bohužel musím vám oznámit smutnou zprávu. Mňoukla mi napsala esemes zprávu, abych vám napsala že jí máma zabavila notebook a pracovat na něj může jen pod jejím dohledem, tudiž blog je na dobu neurčitou ale určitě dlouhou pozastaven. Je mi líto, že se tak stalo, avšak určitě to tak nechtěla.
A cituji vzkaz:


,,Byli jste pro mě jako rodina. Děkuji Lukymu, Kate a vám všem. Měla jsem vás ráda piště dál. Já se vrátím. vaše Mňoukla"

Dám své oči za to, že se určitě vrátí :). Nebojte se. Moje švagrová se jen tak nedá.

Taychi

Být duhovou bublinou

3. srpna 2011 v 14:49 | Mňoukla&vymňoukla |  Povíd(ač)ky
Seděla jsem na terase, opřená o zeď. Zubatou obroučku jsem ponořila do mýdlové vody v nádobce. Vytáhla jsem zase starý, dobrý bublifuk. Nadechla jsem se a začala pomalu foukat. Vdechla jsem život krásné, duhové bublině. Potom jsem zavřela oči a představovala si, jaké by to bylo, být takovou duhovou bublinou, unášenou větrem.

Měnila jsem barvu podle toho, jak mě vítr natočil ke sluníčku. Když jsem letěla na ulici níže, potkala jsem malé dítě, které tleskalo ručkama, když se mě snažilo polapit. Smálo se. Já byla ráda, že jsem mu udělala radost. Stoupala jsem výš k nebi. Letěla jsem kolem balkónu, kde se opírala o zábradlí starší paní. Usmála se, když si mě všimla, vzpomněla si, jaké to bylo, když v dětství foukávala bubliny. Byla jsem šťastná, kolik radosti dokážu udělat. Já, malá, hloupá, duhová bublina. Ještě jsem se stačila otočit za zamilovaným párem na lavičce, pak jsem praskla o strom v parku....

Otevřela jsem oči, pořád jsem seděla opřená o zeď. Jen jsem byla o něco šťastnější, právě o tu jednu radostnou bublinu...


Reportáž ze sedla

2. srpna 2011 v 19:05 | Mňoukla&vymňoukla |  Různé (vy)mňouky
Tak jsem šla po roce jezdit. Hlavička toho dost zapomněla. Nyná vám píši s puchýři na předních packách. A zadní nožičky už nemohou chodit.
Přijela jsem autobusem dehydratovaná, zaprášená a zpocená (šla jsem zas pozdě). Někomu jsem vyplela předzahrádku, když jsem trhala pampeliškové listy pro koníky. Pokud jste si ježdění nezkusili, tak mi nebudete věřit jak moc z toho bolí noženky. Tak nyní to vezmeme podkapitolově.

Co je jiné než minulý rok?
Kůň, minulý rok jsem jela na divočejší Vokaře, letos na trošku lenivějším Tinkovi.
To, co jsem se minulý rok učila dvě hodiny (tím myslím, dva kurzy), umím letos za jednu.
Když jedu k nějakému stromu, musím dávat pozor, aby ho Tinko nezačal žrát, pak se musí složitě pobízet.
Cvičitekla mi vyká (je to divný).

Co je stejné?
Bolí mě nohy.
Jezdím furt docela mizerně.

Když jsem po hodině odešla spokojená. Šla jsem na autobusou zastávku s jednoduchým cílem-JET DOMŮ. Autobus dlouho nejel. Tak jsem se šla porozhlédnout po jiné zastávce. Samozřejmě tam byla. Novější se STEJNÝM názvem pro STEJNÝ autobus. Tak, žejo, čekám. V prachu (celý Drásov je rozkopaný), zásoba Korunní (vody) se tenčí. Čekám tedy na další autobus na té sruhé zastávce. Měl jet za půl hodiny. Čekala jsem třičtvrtě hodiny a autobus nikde. Tak jsem se šla podívat zpět na zastávku starou, nic. Tak, že zavolám tátovi. "S tím já nic neudělám..." Tak jsem se šla zeptat do samošky, kde mi jede, zatraceně, autobus. Že naproti, já, že tam nejezdí. Hm tak to na Rafandu asi, že jo, hm no, to jezdilo.... běžte se zeptat na úřd nebo na poštu. Na poště mi oznámili, že budu asi mít nejlepší jít pěšky (šest kilometrů, po silnici). Tak jsem celá zoufalá znovu volala, mezitím volala máma, že plaším. Na internetu, ale o výluce nic nepsali, takže by to mělo jet. Nakonec máma vygooglila, že dnes domů žádný spoj nejezdí. Tak jsem strávila už hodinu a další hodinu jsem strávila sedíc před kostelem a čekajíc na tátu. Nefotila jsem, opravdu jsem neměla náladu. A prosím, buďte ohleduplní, mám chuť vraždit!

Vaše uťapaná, zaprášená, zničená.... Mňoukla

Posbírej slzy

2. srpna 2011 v 12:39 | Mňoukla&vymňoukla |  Zatlapkaná poezie
Posbírej své slzy a zrcadýlko z nich poskládej,
podívej, jak jsi krásná, pak teprve na svět nadávej.
Myslíš, že bys byla krásná, kdyby krutý svět byl?
Ne, kdyby byl krutý, krásy by tolik nevolil.
Posbírej ty slzy, které si prolívala,
za krutost světa, když ses na krásu nedívala.
Poznalas, jak ses zmýlila ve světe,
kdyby byl krutý, louka nekvete.
Kdyby byl krutý, není lásky,
nežijí na světě svůdné krásky...

Takový mladický hřích....
Mňau!

Kterak internet ničí děti

1. srpna 2011 v 17:44 | Mňoukla&vymňoukla |  Různé (vy)mňouky
Řekněte mi, že jsem staromilská, až si to přečtete. Můj názor nezměníte.
.....
Chlapec přiběhl domů ještě před rodiči. Už ve svých deseti letech se s klukama bavil o pornu. Zapnul počítač a do vyhledáváče zadal ono "magické slůvko". Vyjelo mu nepočítaně stránek. Rozklikl jednu z nich, náhodně, pak jen stačilo odkliknout upozornění, že obsah stránky je pro více než osmnáctileté. No a co, že mu nebylo osmnáct, internet to nezjistí.

Andělíček strážníček malého chlapce si zakryl oči drobnýma ručkama. Nejradši by ten ďábelský stroj zničil. Byl rád, že Stvořitel má lidi tak vynalézavé, ale proč tedy nevynaleznou něco, co kontroluje věk. Sedl si na monitor a díval se na chlapce, kterému lezly oči z důlků.

Když konečně vypnul počítač, začal přemýšlet o tom, co vlastně viděl. Nic mu nedocházelo, rodičů se zeptat bál. Vykládal si to po svém. Je to prostě jen zábava pro dospělé.

Andělíček se zhrozil. Chlapec považoval posvátný akt početí jako zábavu. Kdyby mu to alespoň někdo vysvětlil. Jako větší nebude vědět proč, nebude znát pojem "z lásky", bude to jen zábava...
.....
Co jsem tím chtěla říct? Že internet dnes dává mnoho možností a všechny nejsou zrovna nejvhodnější. Že milování původně sloužilo k rozmnožování. A že by rodiče měli svým dětem pomalu vysvětlovat (u dívek od deseti, jedenácti, chlapcům o rok později) některé věci, které jsou součástí života. Nebo nastavit na počítač rodičovskou kontrolu.
<a href="http://www.bloglovin.com/blog/4435675/?claim=nbzjvcbvqx3">Follow my blog with Bloglovin</a>