NALINKOVANÝ blogspot

Říjen 2011

Hlas

18. října 2011 v 20:43 | Mňoukla&vymňoukla |  Zatlapkaná poezie
Achjo. Zase jsem nedodržela svůj slib, že aspoň dvakrát týdně... Ale jestli někdo počítá s tím, že končím, má smůlu, ať jde do háje! Omlouvám se, že nenavštěvuju vaše blogy, jste pro mě moc důležití a občas si něco přečtu! Fakt! Teď už básničku. Teoreticky by se měl rýmovat každý druhý řádek.... Však vy to najdete. Tedy: Hlas


Všichni odcházeli spát, oheň dohoříval.
Kytary se celou dobu nedotkla ničí ruka.
Dva jsme zůstali u ohně, už i měsíc zíval.
Plamínky skrývaly boty cizího kluka.
Dívala jsem se do hvězd, chtěla jsem jít spát.
Tomu cizímu klukovi jsem dobrou noc popřála.
Když jsem se od ohně zvedala, začal hrát.
Sotva vybrnkal pár tónů, zpátky jsem si sedala.
Když zaslechla jsem hlas, který kytaru doplňoval,
sevřelo se mi srdce a začaly téct slzy.
Kytarista hrál, že jsem tam, si asi neuvědomoval.
Nevím, o čem zpíval, ani nemůžu říct, že mě to mrzí.
Chtěla jsem jen poslouchat jeho hlas, který hřál i mrazil dohromady.
Chtěla jsem být na kytaře struna, aby mě jeho prsty rozeznívaly.
Chtěla jsem brečet i se smát a nevěděla si s tím rady.
Chtěla jsem být jen tónem, aby mi jeho ústa a hlas život daly.
Když dohrál, zvedl hlavu a asi si všiml mého pohledu se slzami.
Usmíval se, když jsem prosila, aby hrál dál.
Byla jsem tam já, on a hvězdy, jen my tři sami.
Hrál mi dlouho do noci, pak mě vzal kolem ramen a jeho nádherný hlas mi zpíval.
Zpíval o lásce, a že ne všechno se dá vyjádřit slovně.
Při těch slovech se mi hluboko do očí díval.
Když mne pohladil po vlasech, byla jsem šťastná, tak krásně zpíval…
…. pro mě

Vaše Mňoukla&vymňoukla
P.S.: J´aime mon blog!

Bezhlase milovat

9. října 2011 v 16:23 | Mňoukla&vymňoukla |  Povíd(ač)ky
Jsem zlá, škaredá a vůbec mě nemáte rádi. Dovolte, abych se před touto hromadou obvinění aspoň trošku bránila. Učím se jeden nový jazyk (žehnejte a opěvujte francouzštinu), nejde mi chemie, fyzika, matika a anglina. Slibuju, že si na vás udělám víc času... Aspoň dva články za týden. Jestli si pamatujete na poslední článek Ticho, nevidím! Tak si vzpomenete na pár řádků, kdyjste mohli nahlédnout do myšlenek chlapce a dívky... Byl to můj předscénář a teď se z toho začal vyvíjet román. Říkám tomu Román myšlenkových pochodů, protože se to celé odehrává v hlavě těch dvou. Pochopíte až přečtete....

Vysvětlivky: Ona (to psané kursivou); on (normální písmo); velké modré-název kapitoly

Poznání

Zapnul počítač. Nemohl se rozhodnout, jestli je závislý na hře nebo na ní. Ve škole se na ní občas podívá, ale nemluví s ní. Tedy ne moc. Její třída je divná. Aspoň, že jsou spolu ve skupině angličtiny. Měl z ní zvláštní pocit.
¨¨¨
Jak se těší na tu hodinu. Hodina angličtiny. Potká jeho. Chová se tak zvláštně, tak, že by ji možná připravil o kapku jejího sebevědomí, ale nedala to na sobě znát. Ona má přece svou hrdost. A svého přítele. Stejně by chtěla vědět, jaký je v jiné společnosti.
¨¨¨
Chtěl by být s ní. Aspoň delší dobu než čtyřicet pět minut. A ta hra. Hrál by ji znova kvůli ní. Ale jak ho to nebaví. Právě jí odpověděl na jedno z četných Ahoj, které si na chatu často vyměnili. Ale dál nic. Doufal, že z toho jednou něco vznikne. Doufal v to pevně. Ba i tomu věřil.
¨¨¨
Konečně! Na tuhle šanci čekala dlouho. Asi proto a kvůli němu si snažila vtlouct do hlavy, že si se svou třídou nerozumí. Nedělalo jí to problém, opravdu jim nerozuměla. Ale teď, teď má šanci porozumět jemu. Nepojede s nimi na výlet. Máma alespoň bude mít dost peněz. A ona bude mít šanci zůstat jeden den ve třídě. Mezi jeho přáteli.

Jeden den

Usmál se. Učitelka právě přivedla zbytek z vedlejší třídy, který nejel na výlet. Nedalo se říct, že věděl, že přijde, ale tak nějak to očekával. Těšil se na tu chvíli. Nedal to znát.
¨¨¨
Za tu chvíli poznala, že to v angličtině nehrál. Je vždycky takový tichý. Přijde jí zasněný. Chtěla by vědět, o čem sní. O přestávce si s ním popovídá. Nějak víc než před angličtinou.
¨¨¨
Jak je šťastný. Jeho doufání a víra se naplnily. Z toho jednoho Ahoj denně se opravdu něco vyklubalo. Opravdu mu ta dívka přišla zvláštní. Chtěl by ji ještě víc poznat. Má strašně moc sebevědomí, ale přitom jí nikdo nepochlebuje. Ona si ho pěstuje sama. Chtěl by znát tajemství její hrdosti. Snad mu ho jednou svěří.
¨¨¨
Usmívala se, věděla, co doma oznámí mámě. Ona to pochopí. Tyhle věci jí nedělají problém. A nebude ji to stát ani peníze. Jen trochu času. A ona bude šťastná, v jiné třídě. Vymyslela si ještě rošťárnu navíc. Udělá mu to radost, o tom neměla pochyb.
¨¨¨
Přes chat dostal skvělou zprávu. Usmál se. Nemohl si nevšimnout, že se díky ní usmívá často. Ale teď, bude se s ní moct smát každý den. Bude s ním chodit do třídy.


Vaše snaživá Mňoukla
<a href="http://www.bloglovin.com/blog/4435675/?claim=nbzjvcbvqx3">Follow my blog with Bloglovin</a>