NALINKOVANÝ blogspot

Únor 2012

Čudvíci jsou nemocní!

28. února 2012 v 16:34 | Mňoukla&vymňoukla |  Povíd(ač)ky
Nemusíte se děsit, jen další pohádka a toto je její název :) Věnována pořád stejným koním a kulíškům... A taky je z radosti, protože mi sundali rovnátka!

S Kůňvíky to bylo zlé. Tály sněhy, do toho ještě pořád trošku mrzlo, ale starat se Čudvík musí pořád. A tak to nakonec dopadlo, tak, že si našich pět Čudvíků uhnalo pořádnou rýmu. Záblo je i když svítilo sluníčko a většinu času trávily ve žlabu s vodou, do které koníci tak dlouho dýchali až byla teplá. Jenže si nemohli hrát, a tedy nemohli se starat o koníčky. Poˇvík z toho měl škodolibou radost, protože děvčátka, která jezdila na velkých koních měla spoustu práce a on mohll vždy přijít za Kůňvíky a provokovat je tím, že jim nemůže pomoct.

Kůňvíky to nijak zvlášť nerozčilovalo, protože samozřejmě znali čudvíčí zákony (dovolím si trvdit, že lépe než zlomyslný Poňvík), ale trápilo je, jak si děvčata stěžují. Rozhodně jim nedělalo radost, když se neozývaly žádné radostné výkřiky dívek, ale naopak nabručené věty. Kůňvíkům bylo smutno,protože se ve stáji často se ozývalo: "Ty kopyta jsou zas jak zalitý cementem!" a "Lusi, ty máš na sobě smetí, kdo tě to čistil?" Když se trápili už dlouho, rozhodli se zavolat Největšího Čudvíka.

Největší Čudvík měl spoustu práce, protože spousta Čudvíků byla nachlazená, a tak se jednoho dne do stáje přiřítil jen poslíček. "PoňvíkovidávámemykrálovskéČudvíčstvomocproměňovatsevKůňvíka," vysypal ze sebe rychleji než bys stačil říct nejčudvíkovatější, a byl pryč. Poňvík znal zákony natolik, aby věděl, že v případu největší nouze má jeden Čudvík povoleno měnit se v jiného Čudvíka, ale jen proto, aby převzal jeho povinnosti. Také věděl, že nesmí tuto výsadu použít k ničemu jinému, ale nebyl by to náš Poňvík, aby nezlobil.

O koníčky se vůbec nestaral. Ti smutně frkali, protože se jim po hrách Kůňvíků stýskalo, ale to bylo Poňvíkovi jedno. Ještě ujišťoval Kůňvíky, že bude vše v pořádku, že mohou klidně spát. Ale sotva v seně usnuli, strhla se mela. Poňvík se proměnil v Kůňvíka, začal jednu kobylku hladit po čumáku, ale sotva začala spokojeně stříhat ušima, proměnil se zpátky. Kobylka odfrkla, vyhodila a Poňvík se za břicho popadal smíchy. Ostatní koně se báli, že se i jim něco stane a tak otáčeli uši na všechny strany, jestli se k nim něco neplíží.

Poňvík měl však největší radost z toho, že koníci vyváděli i při jízdě z děvčaty. Vyhazovali před každou podezřelou hromádkou hlíny a vůbec zlobili, jen aby se nemuseli bát, že na ně něco vybafne. Poňvík se smál, až se válel po zemi, ale smích ho rychle přešel, když se vrátil do jízdárny a před ním stála pětka rozčílených, spíše vztekem než teplotou rozpálených Kůňvíků.

Koň(ec)
Mňouk



Jak do snu

25. února 2012 v 11:15 | Mňoukla&vymňoukla |  Zatlapkaná poezie
Měly jsme za úkol napsat básničku... Tahle byla tvořená jak se říká "za pět minut dvanáct", tedy dvě minuty před hodinou... Snad se vám bude líbit, já osobně ji za megadílo nepovažuju, ale co se dá dělat :) Jinak, se vám omlouvám, že tu nejsem... Já za to fakt nemůžu Mia mrouská, mám spousty úkolů a ještě víc předsevzetí, které splní za každou cenu, ale přísahám, že to tu nezruším, mně by bylo smutno...

Do snů vstup tiše,
křehce jako na špičkách baletních,
jako víla než obr spíše,
nech se unášet vírem představ svých.

Do snu tě převeze,
loďka na vlnách ticha,
pozor, ať se do hlubin nesveze,
kde noční můra dýchá.

Pak připluj k ostrovům,
ruku ti podají paní Snová a pan Sen,
ta říše patří snům,
sem na procházky chodil i pan Andersen.
Mňoukla&vymňoukla

<a href="http://www.bloglovin.com/blog/4435675/?claim=nbzjvcbvqx3">Follow my blog with Bloglovin</a>