NALINKOVANÝ blogspot

Duben 2012

Lúx in belló semper victor est 2

29. dubna 2012 v 14:37 | Mňoukla&vymňoukla |  Povíd(ač)ky
(odkaz na 1. díl-klik na hvězdu)
S oddělovačem je to stejné jako v minulém článku a pokud máte nervy přečíst i dvojku, pak prosím odpověztena:
1. Líbí se vám jednorázové povídky více než pokračovací?
2. Četli jste Příběh a maté ho chuť číst dále, nebo si ho můžu již psát sama pro sebe?
Přeji hezké počtení (už kvúli sobě :D)
Mňouk

Lúx in belló semper victor est

29. dubna 2012 v 14:31 | Mňoukla&vymňoukla |  Povíd(ač)ky
(odkaz na druhýdíl)
Vítejte, drazí!
Nevím, před jak dlouhou dobou tu byla nějaká fantasy povídka. A protože musela zase přijít, proč ne dnes? Je poměrně dlouhá, ale budu vám neskonale vděčná když si ji přečtete. Já osobně jsem na ni celkem pyšná, ale co si o ní myslíte vy? Bude ve dvou článcích, aby to nevypadalo hloupě. Pokud si přečtete jen první polovinu, odpovězte prosím na otázku: Co si o povídce myslíte?
Poznámky k textu: Lúx-nominativ singuláru-světlo (LAT); Noctis- genitiv singuláru- noc (LAT) (nom.-Nox, ale genitiv se hodil lépe, čtěte Noktis a berte to jako jméno :))
Mňouk
P.S: Dnešní oddělovač je od Daysy (viz. menu) a výborně se hodí k povídce.

Výčitka z věcí minulých

25. dubna 2012 v 9:00 | Mňoukla&vymňoukla |  Zatlapkaná poezie
Dotírá a přešlapuje,
je tvým nejvěrtším trestem,
všechny mrtvé ti ukazuje,
zkrvaveným prstem.

Dotírá a přešlapuje,
abys zešílel,
dívat se jim do tváří přikazuje,
radši bys neviděl.

Dotírá a přešlapuje,
je tvou Jedinou i tvým prokletím,
minulost- výčitka tě pusinkuje,
rozmyslím se, než vraždám život zasvětím.


Hnědáček

20. dubna 2012 v 16:58 | Mňoukla&vymňoukla |  Zatlapkaná poezie
Inspirováno hodinou jízdy, kdy jsem poprvé přeskočila překážku, malou- ale překážku. První sloka jako předkrm a komu by chutnal- pod perexem je i polévka a hlavní chod :)

Pohoď, hnědáčku, hřívou svou,
pospěš v cestu lákavou.
Přeběhni všechny louky, pole,
sady, řeky, kopce, role.
°

Příběh IV

16. dubna 2012 v 20:08 | Mňoukla&vymňoukla |  Povíd(ač)ky
Dobrý podvečer!
Máme tu další díl Příběhu (předchozí najdete ve stejné rubrice, název je stejný, jen se mění číslo :)). Až ho dopíšu, možná dostane název. Jinak se tento týden můžete těšit na článek k TÉMATU (je úžasné, třeba toho bude víc ;)) Ale teď už NIORA.
Pěkné čtení, Vaše Mňoukla.


Herbář

10. dubna 2012 v 6:15 | Mňoukla&vymňoukla |  Zatlapkaná poezie
Dobré dopoledne :)
Dáme si chvilku přestávečku mezi Příběhy, protože jste si možná nestihli přečíst ještě všechny díly... Ale nebojte se strádat nebudete. Inspirovala jsem se fotkou u Taychi a napsala jsem básničku.

Příběh III

8. dubna 2012 v 20:13 | Mňoukla&vymňoukla |  Povíd(ač)ky
Tak, touto částí vás zase napnu a Krejdom zklamu. Přála si, aby byla Niora uvařena. Bohužel.


Příběh II

7. dubna 2012 v 19:03 | Mňoukla&vymňoukla |  Povíd(ač)ky
Drazí a milí, drahé a milé, drahá a milá,
přináším další díl Niořina života. Těm, kdo nečetli první: přečtěte si. A těm, kteří ho četli hned po zveřejnění: byl prodloužen, takže opět předchozí odkaz :) A nyní už Niora.

Žlutavá clona se začalo vyjasňovat a zmatená Nía stála na velkém prostranství, se sochou velikého dravce uprostřed. Niora kráčela s nábožným obdivem k soše a přemýšlela, co je to za dravce. Usoudila, že je to jestřáb, měl takový chtivý pohled. Socha ji natolik omámila, že na chvíli zapomněla, kde je. Když si uvědomila, že je sama na neznámém místě, bez kohokoliv, kdo by ji nasměroval, vyděsila se a ztěžka dosedla na lavičku u sochy.

Po náměstí chodila spousta lidí, mužů i žen, ale nikdo si nevšímal drobné dívky, která nešťastně seděla pod jestřábí sochou. Niora se bezradně rozhlížela kolem sebe, a zahlédla, jak z jednoho z domků, které připomínali obrovská hnízda, vyšla shrbená stařenka. Níu překvapilo, že zamířila ke kašně, které si až do teď nikdo nevšímal. Čím více se stařena přibližovala, tím sílil Niořin dojem, že jde k ní. Nebála se, žena vypadala mile a laskavě, od Niory ji dělilo jen pár kroků.

"Děvče, ty ses ztratilo?" zeptala se mile. "Dobrých deset minut jsem se na tebe dívala z okna, nevypadáš, že by ses tu vyznala," stařenka spiklenecky zamrkala na Nioru . Teprve teď si Nía všimla, že žena má drobný, ale zahnutý nos a pronikavé, jantarové oči. Byla neuvěřitelně upovídaná, takže si Niora bezděčně vzpomněla na sýčka. Stařenka ji popadla za ruku a vedla ji do svého domku. Nía neměla strach, stejně neměla kam jít a stařenka budila dojem hodné babičky.

"A jak se jmenuješ, sovičko?" otázala se ženuška laskavě. "Niora", zamumlala Nía v odpověď a překvapilo ji, když sebou žena při vyslovení jména trhla. Vykulila na Nioru své jantarové oči, takže připomínala ještě více sovu. Niora se začervenala, dokonce i stařence přišlo její jméno hrozné: "Ale můžete mi říkat Nío," nedokázala potlačit naději v hlase. Stařenka se usmála: "Ale samozřejmě, drahoušku, mně říkej prostě Sýčka." Niora přikývla a vkročila do domku, který Sýčka odemkla.
Ocitla se v kruhové místnosti, uprostřed plápolal a nad ním vysel kotlík s voňavým dušeným masem.

Příběh

5. dubna 2012 v 20:06 | Mňoukla&vymňoukla |  Povíd(ač)ky
Baf!
Tak brzo jste mě tu nečekali, co? No, ale jsem tedy tady. Přišla jsem s tím povídačkobým překvapením. Nevím, nevím, co na to řeknete. Nicméně, je to teprve začátek. Co mi zbývá než vám to předložit? Přeji (spíš doufám v) pěkné počtení, ale musíte se k němu dopracovat (to znamená kliknout na Celý článek :)).

Cvak...

3. dubna 2012 v 19:39 | Mňoukla&vymňoukla |  Vyletí sůva!
Dlouhatánsky dlouho tu nebyly fotky... Teď jsou (z nového alba Makrománie). A čeká vás povídačkové překvapení!
<a href="http://www.bloglovin.com/blog/4435675/?claim=nbzjvcbvqx3">Follow my blog with Bloglovin</a>