NALINKOVANÝ blogspot

Lúx in belló semper victor est 2

29. dubna 2012 v 14:37 | Mňoukla&vymňoukla |  Povíd(ač)ky
(odkaz na 1. díl-klik na hvězdu)
S oddělovačem je to stejné jako v minulém článku a pokud máte nervy přečíst i dvojku, pak prosím odpověztena:
1. Líbí se vám jednorázové povídky více než pokračovací?
2. Četli jste Příběh a maté ho chuť číst dále, nebo si ho můžu již psát sama pro sebe?
Přeji hezké počtení (už kvúli sobě :D)
Mňouk

Planinou před zámkem se jako mráz přehnal Noctisin sametový alt: "Do útoku!" Veršotepec pobídl koně, až se mu rozevlály vlasy. Lúx odskočila od okna, přehodila si přes bělostné šaty kovový krunýř, který jí chránil hruď, ve které tepalo srdce- jedinou zranitelnou část jejího těla. Stejně jako Noctis byla nezranitelná, jen srdce bylo jejím slabým místem. Lúx popadla jednoduchý kord, kterým odmalička mistrně vládla a vrhla se ke dveřím. Nešly otevřít, Veršotepec je zvenku zamknul. Lúx dojala a zároveň rozčilila jeho snaha zabránit jí v boji. Věděl, že nikdo jiný nemůže Noctis porazit.

Lúx propálila do dveří díru, dostala se k točitému schodišti, po kterém seběhla dolů a vyběhla hlavní branou na bojiště. Okamžitě si všimla své sestry. Noctis byla nepřehlédnutelná, bojovala v dlouhém hávu s černým krunýřem a leklým obouručním mečem v drobných, ale silných rukou. Její tvář jako nejkrásnější mramorová sochu byla ledově klidná, když hravě stínala hlavy Lúxiných vojáků. Ale pokaždé, když se dostala k Veršotepci, otočila se a začala ničit jinou jednotku nepřátel.

Lúx se mezitím probíjela přes první linii nestvůr, která se dostala k bráně. Bylo nesmírně obtížné je zabít, protože jejich těla byla pokryta tvrdými šupinami. Přesto proti Lúx neměly šanci. Strach o Veršotepce jí dodával nezměrnou sílu.

Veršotepec, ztratil koně, ale přesto měl nad nepřáteli stejnou převahu jako obě sestry. Zatímco ony vládly jen světlu a tmě, Veršotepec se svou fantazií zabíjet pouhým slovem. Přestože při každém vyřčeném, smrtonosném slově zkřivil tvář, jeho zásluhou byla polovina Noctisia vojska mrtvá.


Lúx se mu dostala na dohled po půl hodině boje. Veršotepec se na ní ohlédl, zkřivil tvář a vykřikl, aby se vrátila zpátky. Vzápětí klesl k zemi s probodnutým srdcem. Lúx zaječela a vrhla se k tělu mrtvého Veršotepce. Klečela nad ním, křičela a z očí jí stékaly slzy. Nevšimla si černého stínu, který se nad ní zastavil. Otočila se, až když jí o brnění zapleskaly kapky vody. Stála nad ní Noctis a mečem jí mířila na srdce. Její tvář nebyla mramorová jako vždycky, ale strhaná, plná zármutku a brázdily ji slzy. "Je mrtvý," oznámila spíše tmě kolem sebe než Lúx. Lúx hystericky zaškytala, ale nepokusila se bránit.

Noctis přiblížila meč k Lúxině hrudníku a zašeptala: "Promiň, sestro." Lúx zavřela oči a smířila se se svým osudem. Noctis se ještě ozvala: "Nic z toho jsem nechtěla udělat, odpusť mi to. Odpusť, Lúx." Obrátila meč proti sobě a Lúx stačila zahlédnout jen odlesk čepele, když se Noctis probodla.

Tma dosáhla dusivé hustoty, když se uvolnila z těla té, která ji nosila. Rozprostřela se všude kolem, ale kromě ní se všude rozprskly úlomky světla. Ulpívaly ve tmě, ty zbytky Noctisina srdce. Zůstavaly v ní, tak jako v Noctis obestřené temnotou zůstala láska.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 29. dubna 2012 v 15:26 | Reagovat

Musím Tě ujistit, že má cenu dál psát, i když třeba jen pro sebe!
Tvé povídky mají kouzlo a to jen tak nějaký příběh, který je mimochodem zajímavý a kreativní, nemá! ;-) 8-)

Nevím, jestli mám radši kapitolové nebo jednorázové. Řekněme, jak kdy! :-D

2 Brigita Brigita | Web | 29. dubna 2012 v 15:53 | Reagovat

Radši jednorázové. Jsou ucelenější, s jasným příběhem... :-)

Jinak tato povídka mě naprosto nadchla. Půvabně vyprávěný příběh, ač smutný, je takového téměř pohádkového rázu. Moc se mi líbila všechna jména... Lúx, Noctis i Veršotepec - zvlášť tohle působí téměř magicky. :-)

3 Le Brouillard Le Brouillard | 29. dubna 2012 v 16:16 | Reagovat

Jak kdy. Zaleží na náladě.
Rozhodně piš dál! Ať už pro lidi nebo pro sebe. Byla by tě škoda.
Co se týče povídky, hrozně se mi líbí tvůj styl psaní. Takový jemný, uceleny a půvabný.. A jméno Veršotepec. C'est génial! :D

4 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 29. dubna 2012 v 18:39 | Reagovat

Je to taková velmi milá pohádka, takže se mi tomu těžko něco vytýká. Kdybych to měla hodnotit jako plnohodnotnou povídku, asi bych se dost zastavila nad motivací a psychologií postav, zejména Noctis, která napřed přitáhne před palác s armádou příšer a potom toho najednou bez zničehonic lituje.

Taky se mi líbí pohádková atmosféra a jemnost, jména a celkově nápad, i když mám pocit, že už jsem něco podobného četla. Klidně bys to mohla celé ještě více rozšířit a propracovat, vůbec by to příběhu neuškodilo. :-)

Otázka na konec: Co se stalo tedy s přírodou, když náhle nebyla noc? ???

5 Dragell Dragell | E-mail | Web | 29. dubna 2012 v 20:36 | Reagovat

Již se blíží uzavření přihlašování do soutěže a já od tebe stále nemám soutěžní fotografii.
Prosím dopošli, případně prosím oznam svou neúčast.

Pro přípomenutí - fotografická soutěž
http://in-my-own.blog.cz/1204/jarni-soutez

6 Lukky Lukky | Web | 30. dubna 2012 v 20:55 | Reagovat

Mne osobne sa páčia jednorázové poviedky. Ale to len z jedného prostého dôvodu-čas.
Po čase zabudnem o čom boli prvé diely a musím ich čítať odznova. :)
Tvoja poviedka sa mi páčila a určite pokračuj, ako vidím, máš už verných čitateľov ;)

7 Reina-sun Reina-sun | Web | 1. května 2012 v 19:10 | Reagovat

Jednorázovky nejsou tak náočné na čtení (a i na psaní - mě osobně to nebaví moc dlouho). Když je kapitolovka ale dobrá, hodně lidí si počká na konec. Pokud ne, inu upadne v zapomění.

Ta tvoje ovšem ne! :)

8 Krejdom Krejdom | Web | 1. května 2012 v 19:15 | Reagovat

zemřel příliš rychle :')

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
<a href="http://www.bloglovin.com/blog/4435675/?claim=nbzjvcbvqx3">Follow my blog with Bloglovin</a>