NALINKOVANÝ blogspot

Příběh

5. dubna 2012 v 20:06 | Mňoukla&vymňoukla |  Povíd(ač)ky
Baf!
Tak brzo jste mě tu nečekali, co? No, ale jsem tedy tady. Přišla jsem s tím povídačkobým překvapením. Nevím, nevím, co na to řeknete. Nicméně, je to teprve začátek. Co mi zbývá než vám to předložit? Přeji (spíš doufám v) pěkné počtení, ale musíte se k němu dopracovat (to znamená kliknout na Celý článek :)).

EDIT: 20:46
Za dveřmi se krčila drobná dívka. Poloprůhlednými skly sledovala siluetu ženy ve vedlejším pokoji. Děvče sedělo klidně, ani se nepolekalo, když se matčina silueta přiblížila. Měla s večerním špehováním zkušenosti, od malička takhle sedávala za dveřmi. Když byla malá, schovávala se tam, aby slyšela, jak její matka hraje na harfu. Zbožňovala to. Když zemřela babička, matka hrát přestala. Neměla žádnou lásku, kterou by vložila do hudby. Lásku své dcery nějak přehlížela. Lásku dcery, která se teď krčila za dveřmi, aby slyšela, co bude matka v opilosti povídat.
Matčiny opilé hovory s Nikým ji zajímali, dozvídala se z nich o otci, který od nich odešel, než se narodila. Zanechal po sobě dvě věci-dopis a v něm jméno budoucí dcery. Niora. Dívenka to jméno nenáviděla, babička jí říkala Nía, matka také. Ale od babiččiny smrti byla dívka už jen Niorou.
Když se ve vedlejším pokoji nic nedělo, Nía se ošila. Najednou se za dveřmi ozval třískot rozbitého skla. Nía se zvedla a šla do svého pokoje. V ruce tiskla malou, dřevěnou postavičku. Byla to sova, z tmavého lakovaného dřeva a nesla dávné stopy dětských zoubků, které ji snad před mnoha lety hlodaly.
Nía se usadila na posteli a pohlédla sově do vyřezávaných očí. Dostala ji od babičky, už jako malé dítě. Když jí babička dávala mámě, aby ji Nioře vystavila, natahovala prý Nía ruce a křičela. Od té doby bez sovy nespala, nejedla ani si nehrála. Postupem času se to odnaučila, ale i teď ji tajně nosila do školy. Vždy, když se jí děti kvůli jménu posmívaly, nahmátla lakované dřevo a uklidnila se. Matka jí občas vyčítala, že se na svých třináct let chová jako malé dítě.
Niora s povzdechem odložila sovu na poličku a zavrtala se do peřin. Myslela na následující den, bude jí těch matčiných třináct.
Ráno ji nepřivítala matka. Nioru to zklamalo, byla zvyklá, že ji máma alespoň nachystá snídani a popřeje dobré ráno. Stačilo by jí, kdyby to zavrčela jako vždycky, kdyby si alespoň uvědomila, že má dítě. Třináctileté dítě. Umyla se a ještě ospale se odšourala do kuchyně. Pod hrnkem chladnoucího čaje byl lístek. Nía si ho zvědavě přečetla, matka jí přála pěkné narozeniny a odkazovala ji na jídelní stůl.
Na stole ležel veliký, kalně žlutý kámen na kůži. Niora se vrátila k lístku a hledala bližší vysvětlení. Na druhé straně bylo post scriptum : od otce.
Nía si balila tašku, v jedné ruce držela dřevěnou sovu a druhou si pověsila kámen kolem krku. Zamotala se jí hlava a měla pocit, že sova mrkla. Sotva to označila za nemožné, propadla se do žluté nicoty.


Co vy na to?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 5. dubna 2012 v 20:03 | Reagovat

Zvláštní, doufám, že ji napíšeš lepší život, protože každý si to zaslouží :-)

2 Benda z Monia Benda z Monia | E-mail | Web | 5. dubna 2012 v 20:21 | Reagovat

Já, když teď taky píšu, mám tendence napsat, že je to hrozn krátké a na můj vkus moc depresivní. Nicméně napsané je to dobře... :)

3 edithhola edithhola | E-mail | Web | 5. dubna 2012 v 21:41 | Reagovat

Dobře se to četlo. Bude to mít pokračování? Půjde hledat otce?

4 Linda Teatime Linda Teatime | Web | 5. dubna 2012 v 21:55 | Reagovat

Pěkné, působivé, fakt že jo. Hlavně když to čtu v těchto, pro mě už takřka nočních hodinách, člověka úplně zamrazí.
PS: Zvláštní jméno, Nía. Jak tě napadlo?

5 pirate-jack pirate-jack | Web | 7. dubna 2012 v 21:03 | Reagovat

to je krásný, těším se co bude dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
<a href="http://www.bloglovin.com/blog/4435675/?claim=nbzjvcbvqx3">Follow my blog with Bloglovin</a>