NALINKOVANÝ blogspot

Cyklus povídek PS- Květinářka

13. června 2012 v 20:14 | Mňoukla&vymňoukla |  Povíd(ač)ky
Drazí,
další duet mademoiselle básničky a madame povídky do cyklu PS (více se dozvíte kliknutím na logo).

Básnička (věnována Hope, když jsem to psala myslela jsem na ni):
Ať se na náměstí lidé škorpí či se tulí,
stojí tam dívka s košíkem levandulí.
Doba spěchá, lidé s ní,
namají čas na štěstí.
A dívka se ztrácí v kapkách deště,
stála dlouho, stojí ještě.
Bude stát a vázat levandule stužkou,
dokud s deštěm neodteče stružkou.

Povídka (opět Hope): Po náměstí se rozléhal klapot a dupot bot, které kráčely spěchaly a ploužily se po kočičích hlavách. Obličeje jejich majitelů byly nepřítomné a jako v nejlepších zrcadlech se v nich zračil veškerý nezajém světa. Ale nikdo si nevšiml milého úsměvu dívky stojící s košíkem levandule u nohou v temném rohu jako vzácný klenot. Lehký vánek roznášel po náměstí vůni levandulí a stužky se při jeho pohlazení třepotaly.
Lidé zaslepení, ohlušení a zbaveni čichu dál dupali po kočičích hlavách a nikdo si nevšiml usměvavé květinářky, která neměla stín a vítr s každým nádechem rozfoukal její křehké obrysy. Ona však nikdy nepřestala doufat, ke každému natáhla ručku ztrácející se v nezájmu. Bude tam stát a rozdávat štěstí, o které nikdo nestojí. Štěstí, které jí odepřeli, a tak ho ona chtěla dát jiným, aby nedopadli jako ona. Sama, opuštěná jen s levandulouvou vůní a záplavou vlnících se stužek. Úsměv jí nedokázalo smazat nic.
Když na ni jednou tak moc křičeli, vzala košík plný fialové lásky a odešla. Nechala jejich křik za sebou a po cestě odhazovala ostré střepy, které jí zabodali do srdce. Na její pouti ji provázela levandule, jejíž vůně jí nasadila fialkové brýle a vymalovala jí svět, jenž si zasloužila. Pak se zastavila na náměstí s kočičími hlavami, nešetrným dupotem a odrazem všeho nezájmu lidstva. Sebraly jí lásku, tvář a jméno, ale úsměv jí sebrat nedokázaly.
Dalo se do deště. Po náměstí stěkaly strouhy vody, lidé utíkali do sucha domovů a stříkající voda se po nich hladově natahovala. Ona tam stála, se svazkem levandule v náručí a úsměvem na rtech. Déšť ji pomalu, ale pečlivě a nežně laskal, smýval ji ze světa, který o ni nestál. Odtékala s ním do vonícího zapomnění.
Pak kapičky deště roznesly její úsměv po nebi, kde se rozklenul v duhu. Nádhernou duhu, která jako splněné přání malé květinářky objala šedivý svět a rozklenula i v duších těch, kteří mohli vidět a neviděli.


Klavíristka se mně samotné líbí, ale s Květinářkou moc spokojená nejsem, nicméně udělala jsem pro ni všechno, co jsem dokázala.
Mňoukla&vymňoukla

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sabina Sabina | Web | 13. června 2012 v 20:45 | Reagovat

Je to náhoda, že obě části začínají na k ? Klavíristka, Květinářka ?
Marťo nevím co ještě chceš, vždyť je to nádherné, prostě krásné. Já být tebou, jsem s tím nadmíru spokojená.
Víc se mi asi líbí ta básnička. Uvažuješ o té knížce, jak už jsem to několikrát navrhovala ?

2 Lýý . Lýý . | Web | 13. června 2012 v 20:59 | Reagovat

A mě se zas líbí ta povídka víc.. Je to krásný .. a takový krutý :)

3 Lilly Lilly | E-mail | Web | 13. června 2012 v 21:18 | Reagovat

Tá poviedka je krásna! *-*

4 Taychi Taychi | Web | 13. června 2012 v 21:58 | Reagovat

Líbí se mi stejně jako Klavíristka a pokud jsi to psala jak nejlíp jsi dokázala, tak je to dobře. :-)

5 Žabajzna Žabajzna | Web | 15. června 2012 v 9:47 | Reagovat

Ahojky! Omlouvám se za reklamu,ale chci aby víc lidí znalo tenhle blog
http://martinypodmorskysvet.blog.cz/
protože patří jedné paní, ke které nebyl život zrovna fér a zasloužila by si víc ,než teď má!Určitě by jí potěšil nějaký komentář...Rozhodně doporučuju se tam podívat :) !

6 ch-ienne ch-ienne | Web | 19. června 2012 v 20:21 | Reagovat

skvelá poviedka :D a Hope že píše HP? okamžite bežím čítať :D

7 Hope Hope | Web | 1. července 2012 v 16:41 | Reagovat

já se strašně stydím! nevěřila bys, jak moc! ale já poslední dobou vůbec nechodila na blogy a tak jsem se sem dostala až teď, snad mi to promineš!
já moc děkuju za věnování =o* moc to pro mě znamená, opravdu si toho nesmírně vážím!
povídka se mi každopádně líbila a dokonce mi při čtení ukápla slza, ale to je možná způsobeno tím, že jsem se ještě pořádně nevzpamatvala z básničky pro kulíšky =o) každopádně, povídka je moc krásná, stejně jako klavíristka a mě těší, že je věnována právě mně =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
<a href="http://www.bloglovin.com/blog/4435675/?claim=nbzjvcbvqx3">Follow my blog with Bloglovin</a>