NALINKOVANÝ blogspot

Cyklus povídek PS- Skladatelka

9. srpna 2012 v 22:26 | Mňoukla&vymňoukla |  Povíd(ač)ky
Po dlouhé době zase PSka. Zapsána v literárním deníčku, který jsem začala včera. Nemůžu si pomoct, mám pocit, že je ještě horší než Květinářka, co myslíte vy? Věnuju ji všem, kdo si ji přečtou od začátku až do konce. A teď už ticho, ať uslyšíte Skladatelku...


Básnička:
Houslové klíče šustí po papíře notovém,
dívenka slyší milé melodie v tichu hrobovém.
Posílá noty po linkách jako sladké hubičky,
sonátu složí během jediné chviličky.
Ale její skladby nemají hlasu,
jen hrobové ticho slyší tu krásu.
A noty s klíči tančí svůj tanec šustivý,
copak nikdy neopustí papír šedivý?

Povídka:
Hrobové ticho ruší jen jemňounké šustění. Šustění tisíců nožek houslových klíčů a not, které se rozběhly po linkách. K jejich tichému tanci hraje doprovod, ale noty ho neslyší.
Staré, rozvrzané pero pilně diriguje hudbu, kterou mu diktuje ruka malé skladatelky. Ta se hrbí nad zažloutlými a prachem zešedivělými papíry, na ně trpělivě svítí svíčka, jejíž plamének se ani nezachvěje. Neodvažuje se ani dýchat, aby nerušila posvátný tanec not na bále, kde noty tančí po parketách linek notové osnovy.
Malé skladatelce hučí v hlavě roj not, a tu se roj klidní a zpívá sladké melodie, které dívčinka diktuje starému, rozvrzanému dirigentovi.
Roj zpívá, ale nikdo jej neslyš, krom skladatelky, jejíž hlavinku si roj vybral za úl.
Ale svíčka, noty ani klíče neslyší hudbu, které slouží. Přesto děvče píše a roj zpívá a společně posílají další tanečníky na parket linek.
Žádná nota, žádná kapička inkoustu není obyčejná. Každá notička, která opustí pero, se mění v kousek duše skladatelky. Srdce dávno nemá, bije někde na linkách, roztříštěno na noty.
Až se duše promění v dvojčáru za posledním taktem, svíčka zhasne.
Ale jednou uchopí cizí, rozechvělé prsty zažloutlé noty a lahodnou melodii zahrají. Třeba v těch tónech uslyšíš bít srdce a ovane tě melodie křídly duše stoupající k nebesům.

Mňoukla&vymňoukla
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 10. srpna 2012 v 8:28 | Reagovat

Povídka se mi líbí víc.

2 Jannie Jannie | Web | 10. srpna 2012 v 20:08 | Reagovat

Krásné. Četla jsem to se slzami na krajíčku. Tak nějak by člověk popsal opravdovou lásku k nějaké činnosti. To, co opravdu miluje.
Jen poznámka, u poslední věty si prosím oprav "bít srdce", protože to trochu kazí dojem tak krásné povídce, i když krátké.

3 Sabina Sabina | Web | 18. srpna 2012 v 21:09 | Reagovat

Je to moc krásné, moc se mi to líbí. Myslím že každá část tvého PS cyklu má nějaké své kouzlo a nedá se to srovnávat - hoší lepší. Nemyslím si tedy, že je to horší než Květinářka.
Mě si tím velmi nadchla, já bych nikdy slovy nedokázala popsat to co ty.

PS: kdybych tak uměla složit sonátu během jediné chviličky. :D

4 Sciurine Sciurine | 29. srpna 2012 v 11:15 | Reagovat

"Neodvažuje se ani dýchat, aby nerušila posvátný tanec not na bále, kde noty tančí po parketách linek notové osnovy."

Krása. Opakujem si tú vetu ako riadny idiot, pretože sa mi nesmierne páči to, ako znie. A to ešte nehovoriac o poviedke samotnej. ;-)

5 Hope Hope | Web | 13. září 2012 v 16:48 | Reagovat

další úžasná povídka =o) a ta básnička, ach, já chci mít taky takový talent!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
<a href="http://www.bloglovin.com/blog/4435675/?claim=nbzjvcbvqx3">Follow my blog with Bloglovin</a>