NALINKOVANÝ blogspot

Nádražní

17. září 2012 v 17:01 | Mňoukla&vymňoukla |  Povíd(ač)ky
aneb vlakem lidskými dušemi. Věnováno Praze a Edith.
Jak je nádraží tiché, když ho halí tma, která zmodrala přemožena světlem pouličních lamp. Na dlažbě jen občas zarachotí kufr na kolečkách. Tadadam, tadadam! Jako malý nákladní vláček. Několik párů očí se obrací na línou, roztřesenou ručičku hodin, která se stejně ospale jako cestující vleče po svém okruhu. Cvak, cvak, cvak. Cestující na lavičkách se schoulí do sebe a světu ukazují jen svou ospalou tvář, uvnitř ještě sní. Někdo se choulí ke kelímku s kávou z nádražní pekárny.
Uf, uf, uf! Přisupí stará lokomotiva. Lidé schouleni do sebe se svými kelímky, jsou nemluvní a tišší. Jako nádraží. Stočí se do koutku sedadel a usínají. Vychází slunce. Zlaté a oranžové paprsky probouzí spící pasažéry. Probouzí i jejich ospalá nitra. Probouzí jejich duše. Kupé šumí hovory. Lidé se smějí, povídají. Někdo nahlas, vlak už dávno není ospalý. Ale někteří se nemění, schovávají se za hradbou novin, snad se bojí ostatních. Snad si nemusí povídat, nebo chce nepozorovaně sledovat ty probuzené charaktery. Ospalé šelmičky, které vstaly. Některé tlumeně šeptající, některé se nestydí halekat. Hop, hop, hop!
Brzdící vlak poskočil. Na chvíli odloží hradbu novin, a otočí se na něj několik tváří. Jak jsou ti lidé zvědaví! Kdo se to schovával za hradbou šustivého papíru? Stačí se ještě podívat, jak vystoupil z vlaku a usedá na lavičku na peroně. A zase s hradbou novin.
Potom vyjde z nádraží. Klap, klap, klap! Ťap, ťap. Po chodníku se míhají boty. A kolem se míhají tváře, některé s nezájmem, některým se blýskají oči. Kdo se to schovává za novinami. Cink, cililink! Zazvoní tramvaj a odváží další tváře pryč. A jiné přiveze. Ufff! Odfrkne si autobus a nabídne k pozorování další tváře. Některé se smějí, některé mračí. Co si asi myslí tam ta slečna na vysokých podpatcí? A co ten staroušek s těžkou taškou?
Žbluňk, žbluňk! Žbluňká voda, kterou plive ozdobná ryba do bazénku kašny. Hradba novin se trošičku propadá. Oči za ní pozorují dlouhé, tiché kroky. Komu patří? Muži s dlouhými vlasy a sakem. S růží v ruce. A ten pohled. Hradba novin se propadá ještě kousek, aby džentlmenovi bylo vidět do tváře. Je tak smutná. A ta růže. Proč nejde? Proč ho tu nechává čekat? A jak vlastně vypadá? Která dostane tu růži?
Hradba novin se zase trochu povysune a už je to zas ta nepřístupná zeď. Klapity, klapity, klap! Přiklapou něčí podpatky. Hradba padá. Úplně. Ona má neupřímnou tvář. A on tak šťastný... Ta si ho nezaslouží, zamračení se rychle schová za hradbu. Ale dnes je šťastný.
Schovat noviny, zvednout se z lavičky. A usmát se. Dnes je šťastný! Dnešek je šťastným!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Benda z Monia Benda z Monia | E-mail | Web | 17. září 2012 v 18:59 | Reagovat

Ty citoslovce se mi tam líbí. Měl bych k tomu i svůj názor a myšlenku, ale ty bys ji nechtěla slyšet...

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 17. září 2012 v 22:01 | Reagovat

Maskování novinami je starý dobrý trik.
Vydává zvuk šustivý.

3 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 17. září 2012 v 22:33 | Reagovat

Máte s mamkou neuvěřitelné pozorovací schopnosti!!! Dnes jsem si na vás vzpomněla a hned jsem začala ulici vnímat jinak než jen jako provozní věc a úprk domů. Už jsem si půjčila Gabra a Málinku čtvrtý díl. Jdu číst před usnutím:-)

4 ssabka ssabka | Web | 18. září 2012 v 13:50 | Reagovat

Moc krásné. Rozhodně stojí za to si všímat věcí a lidí kolem sebe.

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. září 2012 v 11:16 | Reagovat

[3]:Tak tu Gabru a Málinku jsem četla hodně dávno, naši ji měli v knihovně , vydání ještě z 1.republiky.

6 Chére Terezka Chére Terezka | 19. prosince 2012 v 19:10 | Reagovat

Nejkrásnější pozorování drobnůstek kolem sebe :) Chválím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
<a href="http://www.bloglovin.com/blog/4435675/?claim=nbzjvcbvqx3">Follow my blog with Bloglovin</a>