NALINKOVANÝ blogspot

Objal mě Romeo

3. září 2013 v 22:08 | Mňoukla |  Povíd(ač)ky
Blog.cz vyhlásil soutěž na téma Setkání s oblíbenou literární postavou. Nebyla by to Mňoukla, aby se nezapojila, ale než napíše pořádnou povídku, musí se rozjet... Takže setkání s Romeem je pro zábavu (snad i vaši) a neoficiální :)


Trochu jsem si šlapala na renesanční šaty, ale teď mě díkybohu nikdo nevidí. Bože, já jsem koza trefená! Courat se po ulicích v téhle době bez gardedámy, to může napadnout fakt jen někoho, kdo se motá mezi jednadvacátým stoletím a renesancí.

Povzbuzená samotou a vínem jsem se otočila k nebi a zvolala: "Romeo, Romeo, proč jen jsi Romeo?"
Za mnou zašustil keř. Jelínková, že ti těch průšvihů přijde furt málo.
"Julie?" zašeptal švihák, který se vynořil z keře.
"Martina," mrkla jsem na něj, "Jelínková, zlato."
Mladý pán na mě koukal jako tele na nový vrata, jakkoli je to u mladého pána nevhodné.
"R-rome Montek, slečno," poslední slovo dodal dost nerozhodně. Šmarjá, no tohle vypadá na zajímavou noc.
"Pane Monteku, prosím omluvte mou dr-"
"Kde je Julie?" nepřítomnost mého doprovodu ho očividně nezarážela. Ó, dík slepé lásce, jinak bych byla v rejži.
"Nevím, mladý pane, ale jsem si jistá, že je to ta pravá!"
"Och, slečno, to má láska mi kouká i z očí, že přečetla jste ji jen z mé tváře?" Nic proti Willovi Shakespearovi, ale mohl taky Romeovi ubrat na hovornosti.
"Ale kdepak, drahý pane," uvědomila jsem si stupiditu své reakce, "tedy jistě, je to také, ale napsali o vás hru, tedy o zamilovaných, jistě, samozřejmě."
Už mu muselo být jasné, že jsem buď úplně namol, což je u renesanční dámy vážně bod navíc, nebo šílená. Třeba bych teď měla omdlít.

Pokusně jsem protočila panenky.
"Proboha, slečno, jste v pořádku,"vyděsil se Montek a přiskočil ke mně.
Docela šikovně jsem poklesla v kolenou, možná bych měla zkusit příště zaklepat na Globe.
"Slečno!" vykřikl Romeo a chytil mě do náruče.
"Děkuji, to je… jsem v pořádku, zcela v pořádku, to je dnes večer ale neobvykle teplo, že?" pokusila jsem se o konverzační tón, kterým jsem se snažila zakrýt nadšení. Objal mě Romeo Montek.
"Madame, vám není dobře, proč s vámi nikdo není? Vždyť je skoro půlnoc! Pojďte, nějak jste pobledla, jste si jista, že jste v pořádku. Doprovodím vás," mluvil ke mně jak k děcku.
Vymanila jsem se z jeho náruče, s půlnocí mé dobrodružství končí.

"Půlnoc, Romeo, tak vezměte růži a honem za Julií, ať je to pořádná romantika. A Bůh vám pomáhej!" dodala jsem jen tak pro formu a zmizela jsem.
Mňou.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 4. září 2013 v 16:15 | Reagovat

tedy opravdu brzy mu došlo, že je tam o půlnoci sama =o) nejspíše byl okouzlen ;o)
každopádně si ale myslím, že tahle povídka by mohla být oficiální ;o)

2 Yima Yima | Web | 4. září 2013 v 17:45 | Reagovat

Mně se tam líbí, jak je to psáno tou hovorovou řečí. :D

3 Lyra Lyra | E-mail | Web | 4. září 2013 v 19:30 | Reagovat

Skoro to vidím před očima. Ale že by vám to s Romeem spolu slušelo :-D Dobře (a především vtipně) napsáno!

4 lúx lúx | Web | 16. září 2013 v 20:35 | Reagovat

Už jsem ti to říkala - je to takoý zvláštní a tím i zajímavý a vvydařený :) uplně je poznat žes to psala ty :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
<a href="http://www.bloglovin.com/blog/4435675/?claim=nbzjvcbvqx3">Follow my blog with Bloglovin</a>