NALINKOVANÝ blogspot

Mademoiselle...

8. prosince 2013 v 13:56 | Mňoukla&vymňoukla |  Různé (vy)mňouky
Důvodem dlouhé nepřítomnosti autorky na tomto blogu byla cesta časem do 18. století v Paříži, kdy byla i načerpána inspirace pro tento dopis (jestli cesta pomohla, zhodnoťte prosím sami).


V Paříži, 27. listopadu 1756
Mademoiselle,
děkuji Vám z celého srdce, pokud jste svými sličnými prsty rozlomila pečeť a rozložila papír, kterému svěřuji své city a vylévám své srdce, protože složit Vám je k nohám se neodvažuji, jelikož Vaše krása mě činí němým a měl bych nutkání políbit špičky Vašich střevíců, čehož nejsem hoden.

Před dvěma týdny jsem byl ještě obyčejným pařížským mladíčkem, který viděl smysl života v rozmařilosti, hrách, zpěvu a víně, právě tyto pohnutky mě vedly k tomu, abych navštívil večírek komtesy de Vigneron. Tam se mi změnil život.
Pamatuji si přesně ten okamžik, kdy jsem Vás poprvé spatřil uprostřed davu, mluvila jste právě s komtesou, které za mnoho vděčím, protože právě u ní jsem potkal Vás. Měla jste na sobě prosté černé šaty protkávané stříbrem, Vaše alabastrová kůže však zářila stokrát více než všechno stříbro světa. Husté černé vlasy jste měla sepnuté, aby vynikly smaragdové náušnice. Kdo by se ale věnoval smaragdům, když vám pod rozkošně klenutým obočím svítily dva safíry?

Myslil jsem, že jsem potkal anděla, ale to jsem se mýlil. Vzápětí Vás totiž komtesa přivedla ke mně, aby nás seznámila. Kéž byste věděla, kolik štěstí se v ten okamžik ve mně nacházelo! V ten moment jsem věděl, že jsem potkal vílu, antickou bohyni, ztělesnění vší dokonalosti. vaše malé korálové rty se pohnuly a linuly se z nich tóny tak libé, že kouzelné píšťaly z pohádek by se nad svým hlasem zastyděly.

Tančil jsem potom s Vámi menuet, doteď si myslím, že jsem tančil s vílou, jak jste se vznášela po parketu, vskutku nevěřím, že nemáte křídla, drahá Juliette. Smála jste se, když jsem Vám vyprávěl pařížské klepy. Toužil jsem se v tom okamžiku stát drobným ptáčkem zpěváčkem, kterému byste zpívala, mluvila naň a smála se jeho cvrlikání.

Božská Juliette, od toho dne jsem jako blázen, jako šílenec chodím každý večer na všechny obyčejně nudné večírky, které pořádají pařížské dámy, s nadějí, že Vás tam potkám. Dlouho do noci tam dlím a čekám, zda přijdete (štěstí Vás znovu vidět jsem měl jen třikrát). Potom jdu domů a nemohu usnout, buď naplněn štěstím, že jsem Vás potkal, nebo se ve vzpomínkách vracím k okamžiku, kdy jsem Vás viděl naposled.

Ve své nekonečné moudrosti a důvtipu jistě víte, proč Vám toto píši. Ano, opravdu, miluji Vás celou svou duší, celým srdce, miluji Vás tak, že kdyby byla má láska deštěm, nastala by druhá potopa světa. Miluji Vás a jsem odhodlán Vám položit k nohám celý svůj život,

Vikomt de Soirée
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | E-mail | Web | 11. prosince 2013 v 16:36 | Reagovat

Cesta časem se vyplatila, dopis působí velmi věrohodně a navíc se krásně čte. Bude pokračování (odpověď)? :-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. prosince 2013 v 23:51 | Reagovat

Že by lahůdka pro blogové labužníky: Blog v dopisech? :-)

3 ssabka ssabka | Web | 3. ledna 2014 v 19:53 | Reagovat

Neříkej, žes nabrala inspiraci jen v Paříži :-)
Je to překrásné, krásně zamilované a umírněně naléhavé. Děkuji za čtenářský požitek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
<a href="http://www.bloglovin.com/blog/4435675/?claim=nbzjvcbvqx3">Follow my blog with Bloglovin</a>